Významné osobnosti

Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., FESC

lékař, *9. 5.1931 ve Zborovicích, +29.4.2020

Narodil se 9. května 1931 ve Zborovicích. Po absolvování kroměřížského gymnázia studoval Fakultu dětského lékařství na Univerzitě Karlově v Praze (promoce 1955), dva roky poté složil atestaci z pediatrie, v roce 1969 se stal docentem, v roce 1987 profesorem dětského lékařství a v roce 1991 mu byla přiznána atestace z dětské kardiologie. Titul FESC (Fellow European Society of Cardiology, tedy volně přeloženo Odborný člen Evropské kardiologické společnosti) získal v roce 1995. Během lékařské praxe působil v nemocnicích v Uherském Hradišti a v Praze (II. Dětská klinika, přednosta Kardiopulmonální laboratoře FN Motol a Dětského kardiocentra FN Motol), jako pedagog pracoval na Fakultě dětského lékařství UK v Praze (asistent, později proděkan), vzdělával se a pracoval i v zahraničí (USA, Pensylvánská univerzita ve Filadelfii). Pozoruhodná je i četnost členství ve vědeckých orgánech, např. ve vědeckém kolegiu lékařských věd AV ČR, v Radě lékařských věd, ve Vědecké radě MZ ČR, od roku 1991 je čestným členem České kardiologické společnosti a od roku 1996 čestným členem České pediatrické společnosti. Byl a dosud je také členem několika významných mezinárodních organizací a společností, jako je WHO (konzultant Světové zdravotnické organizace pro kardiovaskulární choroby), člen ESC SC, člen WHF-ECCD. Nelze opomenout ani bohatou publikační činnost. Práce pana profesora Šamánka byla odměněna mnoha oceněními, např. v roce 2001 obdržel Purkyňovu cenu. Stal se důležitou osobností české dětské kardiologie a kardiochirurgie. Rozsáhlou vědecko-výzkumnou prací významně přispěl k rozvoji oborů dětská kardiologie a dětská kardiochirurgie v naší zemi. Mnohaletou pedagogickou prací se zasloužil o to, že dnes je v ČR řada výborných lékařů - odborníků v těchto oborech a úroveň lékařské péče o děti s vrozenými srdečními vadami je u nás velmi vysoká. Organizační činností získal české dětské kardiologii a kardiochirurgii významné postavení v Evropě. Po odchodu z funkce přednosty DK FN Motol zůstal aktivním předsedou nadace Dětské srdce a o malé pacienty se touto formou stará dál. Za těmito řádky plnými odborných výrazů se skrývají životy dětí, jejichž srdce díky lékařské pomoci bila nebo bijí déle, než jim bylo původně dáno. A také bohatý osud, který se kdysi začal odvíjet ve Zborovicích. Osud člověka, který na své kořeny nezapomíná. Nezapomínejme ani my a buďme na místního rodáka hrdí. K nastávajícímu životnímu jubileu touto cestou panu profesorovi srdečně přejme zdraví, spokojenost a pohodu v osobním životě i energii do další odborné činnosti.

Zastupitelstvo obce Zborovice jmenovalo pana prof. Milana Šamánka u příležitosti 75. narozenin Čestným občanem obce Zborovice, stal se tak historicky prvním nositelem tohoto čestného titulu.

O pět let později – v roce 2011 (1. května) byla na budově základní školy ve Zborovicích odhalena pamětní deska u příležitosti jeho životního jubilea 80. narozenin. Slavnostní akt se konal za účasti široké veřejnosti, zastupitelstva Obce Zborovice v čele se starostou Jaromírem Kuncem a pozvání také přijal senátor za Zlínský kraj Mgr. Miloš Malý. Slavnostní projevy všech zmíněných a samotné odhalení desky doprovodil smíšený školní pěvecký sbor.

Text na pamětní desce:

„Ve zdejší škole získal v letech 1937 - 1945 základní vzdělání místní rodák, světově uznávaný kardiolog, prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc.,  FESC, nositel státní medaile za zásluhy I. stupně a dalších ocenění za záchranu dětských srdcí, Čestný občan Zborovic.

květen 2011, občané Zborovic

 

U příležitosti řádového dne 28. října 2010 ocenil prezident republiky státním vyznamenáním celkem 22 významných českých osobností. Prezident ČR Václav Klaus udělil Medaili za zásluhy I. stupně prof. MUDr. Milanu Šamánkovi, DrSc., za zásluhy o stát v oblasti vědy:

Profesor Milan Šamánek je vynikající osobnost dětské kardiologie a kardiochirurgie unás. Od konce padesátých let se věnuje vrozeným srdečním vadám u dětí. Založil a dlouhá léta vedl Dětské kardiocentrum v nemocnici v pražském Motole. Na Fakultě dětskéholékařství University Karlovy vychoval několik generací dětských lékařů. Ve svém oboru publikoval stovky vědeckých prací. Je členem našich i zahraničních odborných společností a držitelem mnoha vědeckých ocenění.

M. Šamánek v pořadu ČT - Krásný ztráty (27.12.2010)

Společně s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou dorazil do televizního baru Krásný ztráty profesor Milan Šamánek. Jeden ze zakladatelů dětského kardiochirurgického centra v pražské fakultní nemocnici v Motole se dlouhodobě věnuje léčbě vrozených srdečních vad u dětí.

Kniha POMOC DĚTSKÝM SRDCÍM

Rozhovory s profesorem MUDr. Milanem Šamánkem, DrSc

autor: Jaroslav Hořejší

Kniha představuje profesora MUDr. Milana Šamánka, DrSc., významného dětského kardiologa a zakladatele Dětského kardiocentra ve Fakultní nemocnici Motol v Praze. Autorem knihy je Mgr. Jaroslav Hořejší, zkušený publicista a novinář, podrobně se orientující v dané problematice. S citem pro významné detaily a okamžiky, ale také pro zásadní, koncepční rozhodnutí a důležité etapy v historii dětské kardiologie autor poutavě a přehledně popisuje vědeckou dráhu profesora Milana Šamánka a jeho úspěchy v oboru. Život a práci tohoto významného kardiologa přesně vystihuje titul publikace - Pomoc dětským srdcím. Knihu otevírá osobní vzpomínka prof. MUDr. Michaela Aschermanna, DrSc.Kniha obsahuje rovněž vzpomínky na Zborovice a je doplněna řadou fotografií. K dispozici v místní knihovně.

Ing. arch. Blahoslav Adamík

architekt, *25.2.1925 ve Zborovicích, † leden 2008 v Prostějově

Významný prostějovský architekt ing. arch. Blahoslav Adamík se narodil se ve Zborovicích 25. února 1925, bydlel s rodiči a dvěma sestrami v domě v Sokolské ulici (nyní zde bydlí Remešovi). Ve Zborovicích vychodil obecnou školu a postoupil na státní reálné gymnázium v Kroměříži, které ukončil v roce 1944. Po maturitě mu v dalších studiích zabránily uzavřené české vysoké školy a čekalo jej totální nasazení. Rok se učil v reklamní agentuře Veteška v Postoupkách a mnohé zkušenosti z té doby využil po válce v Praze. V roce 1945 nastoupil na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Zde byl žákem význačných architektů, prof. Čermáka, prof. Štursy, teoretika umění prof. V.V.Štecha a Dr.Stefana. Po ukončení školy nastupuje již ing. arch. B. Adamík do prostějovské odbočky Stavoprojektu. Zde se seznamuje se svou budoucí manželkou a spolupracuje s významnými prostějovskými architekty. Ing. arch. B. Adamík realizoval řadu projektů. Za stavbu obřadní smuteční síně na prostějovském hřbitově mu byla udělena prestižní cena arch. Josefa Hlaváčka. Projektoval 27třídní školu v Šumperku, 18 třídní školu v Olomouci, Střední průmyslovou školu v Bruntále, lázeňský dům Mír v Lázních Jeseník, Dům služeb na bruntálském náměstí a obřadní síň v Brodku u Konice. Z posledních let je projekt úpravy okolí a sokl pod plastikou prezidenta T. G. Masaryka na náměstí v Prostějově. I když v roce 1985 odchází do důchodu, aktivně se účastní kulturního dění v Prostějově. Je konzultantem odboru výstavby Městského úřadu Prostějov. Víme, že byl patriot. Do Zborovic pravidelně dojížděl v srpnu se ženou na tradiční zborovické hody, později jezdil sám. Haná mu připadala velmi fádní. Jak sám řekl: “Moje rodné Zborovice leží už v podhůří Chřibů a krajina je tam krásně dramatická, plná úvozů a zmol.“ Bohuslav Adamík zemřel v  lednu roku 2008 v Prostějově.

Doc. PhDr. Arne Linka, CSc.

hudební teoretik, klavírista, skladatel

* 6.2.1938 ve Zborovicích, † 6.3.1999 v Brně

Jednou z osobností kultury, kterou se může pyšnit náš region, je přímo zborovický rodák - klavírista, skladatel, hudební teoretik, kritik a propagátor muzikoterapie, pedagog, doc. PhDr. Arne Linka, CSc.

Pocházel z rozvětvené kantorské generace, narodil se 6. února 1938 ve Zborovicích a ve Zdounkách žil se svými rodiči od prvního roku svého života. Měl absolutní sluch. S prvními hudebními krůčky začal již ve třech letech. Absolvoval hudební školu Moravan v Kroměříži. Studoval gymnázium v Kroměříži a v roce 1955 byl přijat na Státní hudební a dramatickou konzervatoř v Brně. Současně navštěvoval přednášky hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Aspiranturou na JAMU v Brně získal vědeckou hodnost kandidáta věd o umění a následně se stal profesorem brněnské konzervatoře. Měl titul doktor filozofie v oboru hudební teorie a dějin hudby, stal se odborným asistentem na JAMU v Brně. Současně externě působil  na Pedagogické fakultě MU v Brně.

Docenturou  na JAMU v Brně završil své odborné vzdělání. Během celého svého života se aktivně věnoval skladatelské tvorbě pro veškeré druhy hudebních nástrojů, úpravě lidových písní a psaní skladeb pro pěvecké sbory, s nimiž velmi úzce spolupracoval. Jako muzikantská osobnost (vynikal především v oblasti improvizace)  vystupoval v nesčetných programech české televize a rozhlasu. Celoživotní  zkušenosti   zaznamenal i v  odborných publikacích s hudební, pedagogickou a muzikoterapeutickou problematikou /1997 - KAPITOLY Z MUZIKOTERAPIE/. Zemřel náhle 6. března 1999 v Brně.

Z jeho skladatelské tvorby: ČTYŘI NVENCE PRO KLAVÍR /1957/, SYMFONIETA PRO VELKÝ ORCHESTR op. 2 /1963/, ZBOROVICKÁ POLKA pro dech. orchestr, STARÁ ZÁMECKÁ HUDBA pro basklarinet a klavír /1967/, HANÁCKÉ PÍSNĚ pro sóla, sbor, klavír a trubku /1968/, ZAPOMENUTÁ NOKTURNA pro klavír op. 13, ELEGIE PER ORGANO E CLAVICEMBALO op. 24 /1983/ a další.

Hynek Šubčík

hudebník, houslový virtuos, profesor hudby

*8.1.1910 v Medlově, † 12.10.1986

Hynek Šubčík (pokřtěn Ignác) se narodil 8. ledna roku 1910 v Medlově v muzikantské rodině, kdy již jeho dědeček Ignác, povoláním kolář, horlivěpěstoval hudbu. Hynek je prostřední syn Františka Šubčíka, starší Antonínpůsobil jako vojenský hudebník a mladší Josef - profesor obchodní školy - bylvýborný houslista. Hynek strávil šest let u vojenských hudeb v Kroměříži a v Brně, kdetaké na konzervatoři započal své profesionální houslistické vzdělání. Pozdějipřešel do Prahy a r. 1936 absolvoval pražskou konzervatoř v houslové tříděu prof. Voldana, několik let strávil na Mistrovské škole u prof. Felda. Po dokončení studií působil v několika orchestrech (např. Praha, Zlín, Pardubice), věnoval se i sólové koncertní činnosti a skladbě (např. jeho Pohádkapro housle s průvodem klavíru byla hrána v Kolíně roku 1935).Vyučoval na několika hudebních školách (např. Žerotín Olomouc, Prostějov, Dvůr Králové nad Labem, Trutnov), na konzervatoři v Kroměříži a po válce pak 28 let na Státní konzervatoři v Košicích. V osobnosti Hynka Šubčíka můžeme spatřit nejen vynikajícího houslového virtuóza, ale i mimořádněnadaného pedagoga. Zemřel v Košicích 12. října 1986. Má syna Pavla, který nějakou dobu pobýval v zahraničí a v současné době žije a pracuje v Prostějově. Byl přítomen na slavnostním koncertě, který pořádala obec Zborovice v září 2010 ve farním kostele sv. Bartoloměje právě k 100. výročí od narození jeho otce Hynka. V bohatém programu se představili mladí interpreti ze společnosti Domovem české hudby. (vizAkce,Fotogalerie 2010)

Bohuslav Mrhálek

*22.6.1926 ve Zlámance, † 24.12.1991

Narodil se 22. června 1926 ve Zlámance. Jeho otec Josef Mrhálek byl ustanoven řídícím učitelem na obecné škole ve Zborovicích a tak se sem rodina přistěhovala. Bohuslav absolvoval Učitelský ústav v Kroměříži, po studiu byl ustanoven učitelem na Hlučínsku. Po absolvování základní vojenské služby zůstal na vojně jako délesloužící v hodnosti kapitána. Ve Zborovicích se oženil a se svou manželkou Ilonkou bydleli v domě manželčiných rodičů (dnešní dům České pošty). Narodily se dvě děti - Bohuslav a Hana. V roce 1958 přišel B. Mrhálek učit na národní školu do Zborovic, učil 4. třídu. Byl vedoucím hudebního odboru OPS, vedl dětský pěvecký kroužek. V r. 1958 založil a vedl dívčí pěvecký sbor Zborovčanka. Studoval dálkově český jazyk a hudební výchovu na 2. stupeň tehdejší Osmileté střední školy. S dívčím sborem dokázal nacvičit trojhlasé i čtyřhlasé sbory a zvítězit na mnoha pěveckých a hudebních přehlídkách, např. ve Zlíně, Uherském Hradišti, Praze aj. Dívčí sbor vystupoval na všech oslavách a kulturních akcích v obci a okolí. Soubor měl podporu v Závodním klubu Pilana a hlavně v předsedovi klubu panu Karlu Skácelovi. Díky této podpoře byly zakoupeny látky a ušity blankytně modré šaty pro všechny členky souboru, kterých bylo 30. V r. 1959 přešel pan Mrhálek z národní na střední školu. V r. 1960 založil 60-ti členný smíšený čtyřhlasý sbor Zborovanka. I s ním se zúčastnil mnoha vystoupení a soutěží. Přivítali tenkrát ve Zborovicích i jiná pěvecká tělesa. Zvláště působivé bylo vystoupení Pěveckého sboru moravských učitelů pod taktovkou Antonína Tučapského. Tenorové sólo zpíval tehdejší učitel naší školy Jan Churý. Zborovice byly zásluhou učitele Bohuslava Mrhálka známy svou kulturností daleko za hranicemi okresu. Nacvičil i několik operet: - se žáky školy operetu Kukačky, s dospělými Podskalák, Zbojník Ondráš, Lumpacivagabundus aj. V r. 1964 se stal pan Mrhálek zástupcem ředitele školy a v letech 1966 - 1970 byl jmenován ředitelem školy ve Zborovicích. V r. 1970 byl z politických důvodů zproštěn funkce ředitele a ustanoven ředitelem 3. základní školy v Kroměříži. Již za měsíc mu bylo oznámeno, že do funkce ředitele nebyl rozhodnutím OV KSČ schválen. Působil potom rok na Komenského škole jako zástupce ředitele, později jako řadový učitel. I zde vedl hudební a pěvecké soubory. Po odchodu do důchodu pracoval v hudebním archivu Státního zámku v Kroměříži. Zde objevil některá dosud neznámá díla Antonína Vejvanovského. Pro výuku českého jazyka sestavil grafické větné rozbory. Jako učitel byl velmi oblíben. Pomáhal sociálně slabším žákům, vedl žáky lásce k vlasti, k pravému vlastenectví, učil je lásce k hudbě, z budovy školy se často nesl zpěv žáků doprovázený hrou na klavír. Celý jeho život byl naplněn hudbou. K jeho láskám patřila hra na violoncello, klavír a varhany, učil i hru na housle. Účinkoval při svatebních obřadech a vítání občánků na MNV. Byl pozorný manžel a milující otec. Ve své chatce na zahradě za starou cihelnou trávil hodně času v přírodě s přáteli myslivci. Všichni jeho žáci, kolegové a kamarádi na něj rádi vzpomínají. Přes všechnu jeho záslužnou činnost mu politická situace v obci po roce 1968 nepřála. To velmi těžce nesl, ale svými myšlenkami nikoho nezatěžoval. Zemřel 24. prosince 1991 po krátké těžké nemoci.

Jiří Vrána

muzikant, hudební skladatel

* 1. 3.1947 Kroměříž, † 8. 6. 2006 Horní Lipová

Žil ve Zborovicích, později ve Zdounkách. Od roku 1962 začal studovat na konzervatoři v Kroměříži hruna klarinet, klavír a kontrabas, povoláním byl ale mistrem ve strojírenské výrobě. Působil v dechových hudbách Zborovanka, Rošťanka a Zdounečanka,vedl taneční orchestr ve Zborovicích a Zdounečanku. Aby plně uspokojil příznivce dechovky, zahájil činnost svého vlastního hudebního vydavatelství.Vydával své vlastní skladby a také autorizovaná aranžmá pro malé dechové orchestry. Nečekaná a náhlá smrt ukončila jeho životní dráhu v roce 2006. Napsal přes 170 skladeb pro dechový orchestr a přes 20 aranžmá, které hrají muzikanti nejen v celé naší vlasti, ale i v okolních státech. V posledních10 letech svého života spolupracoval převážně s dechovou hudbou Stříbrňanka, pro kterou se stal dvorním skladatelem. Zanechal spoustu krásné hudby a tóny jeho skladeb nám budou stále dávat možnost prožívat něco výjimečného a krásného. viz Kulturní historie

Anežka Bradíková

ředitelka školy

V roce 1912 byla ve Zborovicích slavnostně otevřena měšťanská škola, původně soukromá chlapecká měšťanská škola, kterou nechal postavit na svém pozemku majitel zborovického panství, předseda svazu cukrovarníků v Rakousku-Uhersku, velkostatkář a průmyslník JUDr. Jindřich Friess. Byla spádovou školou pro široké okolí a v té době nejmodernější školou v této části okresu. Od roku 1915 se v této škole vzdělávaly i dívky. Učitelský sbor tenkrát tvořili hlavně muži.

V roce 1921 nastoupila zde na své první učitelské místo mladá učitelka Anežka Bradíková, rodačka ze Žalkovic u Kroměříže. Zapojila sehned do kulturního života obce. Stala se členkou TJ Sokol,kde zastávala řadu let funkci jednatelky, byla členkou pěveckého sboru Sokola Zborovice, pomáhala s nácvikem divadel. V listopadu 1932 byla jmenována zastupující ředitelkou měšťanské školy. V roce 1940 byla ustanovena ředitelkou školy. Zůstala jí až do roku 1953. Jako ředitelka školy se starala nejen o výuku a vzdělání žáků, ale i o odborný růst učitelského sboru, a o mladé učitele. Každý měsíc se ve zborovické měšťanské škole scházeli učitelé z okolních malotřídních škol a diskutovalo se na různá témata. Obvod školy byl rozsáhlý. Školu navštěvovali žáci z Troubek a Zdislavic (4 km), z Medlova (2 km), ze Dřínova (7 km), z Vlčích Dolů (6 km) a z Tetětic(4 km). Od 1. třídy měšťanské školy chodili žáci denně pěšky. A nevynechali, jen kvůli nemoci nebo sněhové kalamitě v zimě.

Se žáky psávala ředitelka školy často diktáty a mluvnická cvičení. Anežka Bradíková trvala na úhledném písmu, sama měla do pozdního věku krásný rukopis. Hodiny slohu a literatury byly zajímavé. Recitovala a dramatizovala ukázky z děl probíraných autorů. Nacvičovala i divadelní hry. Žáci se museli nejen velmi dobře naučit roli, ale museli také zvládnout pohyb ve vypůjčených krojích a děvčata v botách na podpatcích. Později se nacvičovala dlouhá pásma a několikahlasé sbory, při nich účinkovali všichni žáci.

Paní ředitelka Anežka Bradíková zasvětila celý svůj život výchově mládeže. Neprovdala se. Pracovala ve škole celé dny. Byla přísná, náročná, vyžadovala kázeň, úctu a důsledné plnění povinností. V jazyce českém byla odbornicí uznávanou učiteli celého okresu. Její žáci patřili na výběrových školách vždy mezi výborné nebo velmi dobré. Bohužel, při odchodu ze Zborovic v roce 1953 se s ní nikdo z obce důstojně nerozloučil. Až v roce 1957 tak učinili představitelé Pilany. V roce 1962, při oslavě 50. výročí založení měšťanské školy, za ní přišlo tolik žáků, že sál Sokolovny nestačil. Ředitelka školy Anežka Bradíková zemřela ve svých 90 letech.

Z výuky paní ředitelky Bradíkové:

Jak lze čárkou zachránit život:

Trestanec odsouzený k doživotní káznici na Sibiři se odvolal. Úředník obdržel od soudu spis s větou: „Vyhověti nelze poslat na Sibiř.“ Úředník ve své horlivosti napsal čárku na nesprávné místo. Jím přepsaná věta zněla: „Vyhověti,nelze poslat na Sibiř.“ A odsouzenec byl osvobozen!

Stanislav Trefil

fotograf, patriot

*13.6.1908 ve Zborovicích, † 9.3.1986

Narodil se 13. června 1908 ve Zborovicích. Po absolvování měšťanské školy se vyučil v Olomouci u pana Přikryla jako fotograf. Během učení navštěvoval představení olomouckého divadla. Obdivoval Járu Pospíšila, který tehdy působil v operetě místního divadla. Po vyučení pracoval v ateliéru paní Berty Opravilové v Kroměříži. Již tehdy se stal aktivním členem Sokola ve Zborovicích. Byl známým cvičencem. Stal se i jedním z hlavních ochotníků této vlastenecké organizace. Místní Sokol byl tehdy hlavním nositelem a propagátorem kultury. V roce 1933 založil vlastní fotografickou firmu, když v témže roce rekonstruoval rodný dům a v nově vybudovaném prvním patře vybudoval fotografický ateliér. V roce 1942 se oženil s Jitkou Hýžovou, učitelkou místní školy. Během války byl zaměstnán ve Zlínských filmových ateliérech. V roce 1945, po skončení II. světové války, obnovil činnost svého ateliéru, který byl, v dobrém slova smyslu, vyhlášený v širokém okolí. V roce 1950 byl jeho soukromý podnik znárodněn, nezbývalo než pracovat pod povolenou socialistickou firemní hlavičkou… Do důchodu odešel v roce 1968, ale pokud mu to jeho zdravotní stav dovolil, věnoval se fotografování dál. Celý svůj život miloval svou rodnou obec, byl velkým patriotem Zborovic. Na sklonku života vytvořil fotografické album Zborovic, které věnoval rodné obci. Zemřel 9. března 1986.

Josef Hejbal

*12.3.1889 ve Zborovicích, † 1971

Přes prokazatelný výtvarný talent se vyučil řezbářem, pobýval ve Vídni, Znojmě, v roce 1913 absolvoval vídeňskou umělecko-průmyslovou školu, v roce 1914 nastoupil studium Akademie výtvarných umění, stal se žákem sochařské školy. Dále se vzdělával v Rusku, kde jej zastihla válka. Působil jako profesor na umělecko-průmyslové škole v Charkově. Odtud se vrátil zpět na Moravu (Zborovice, Vyškov). Po čase vycestoval do Ameriky, pracoval v Los Angeles a v Hollywoodu. Na hřbitově ve Zborovicích je pískovcový pomník rodiny Hejbalovy se dvěma bronzovými reliéfy. Pracoval také jako medailér.

Jan Müller

*1862 ve Zborovicích, † 1951

Vyučil se malířství pokojů u Schreibera v Kroměříži. Pracoval ve Vídni, v r.1882 se osamostatnil ve Zborovicích. Kromě výzdoby kostelů a kaplí (Zborovice, Těšánky, Tetětice, Netčice a jinde) pracoval na výzdobě okolních zámků (často dekorativní) a v zimních měsících maloval zátiší, krajiny a malé obrazy pro boží muka. Tento samouk zejména v zátiších dosáhl dobrých úspěchů.

Josef Novotný

*1897 v Halenkovicích, † ?

Vystudoval reálku v Prostějově a Učitelský ústav v Kroměříži. Učil na školách v Lutopecnách, Honěticích, Morkovicích a Hošticích, maloval krajiny a zátiší, působil jako ředitel měšťanské školy ve Zborovicích.