Fotogalerie 2024

---

• Hornomoravský úval 6. ledna

  

  trasa: Kojetín - po zelené Valova odb. - po žluté Sifon, Uhřičice - po cyklo Kojetín             12 km

  Za nepříznivého počasí (celý den pršelo) se skupina odvážlivců v počtu 5 turistů vydala na první trasu v tomto roce. Vyrazili jsme z Kojetína po zelené z velké části okolo biocentra Kojetín směr Valova odbočka a pak po žluté k Sifonu. Zde jsme si udělali menší občerstvovací přestávku v přístřešku rybářů a potom pokračovali dále do Uhřičic. Zpět do Kojetína jsme se vraceli z Uhřičic po cyklo stezce. Došli jsme k restauraci Na hrázi, kde jsme si dali oběd. Prošli jsme si Kojetín, podívali se na památky - kostel Nanebevzetí P. Marie, Mariánský sloup, sv. Jan Nepomucký, náměstí s betlémem atd.). Pak na nádraží a cesta domů. I přes nepřízeň počasí, trasa se nám líbila, prohlédli jsme si naučné tabule biocentra.

• Výroční členská schůze 20. leden Zdounky

  

        Krásné, mrazivé počasí přivítalo den, kdy se koná naše výroční členská schůze a to opět na sále kulturního domu ve Zdounkách. Protože jsou naši členové ukáznění a dochvilní, mohla Lidka Burešová v 10:00 zahájit  vlastní jednání. Po přivítání hostů, kterými tentokrát byla místostarostka Zborovic paní Zdeňka Kuciánová a zástupkyně oblasti paní Libuše Tkadlecová jsme si zapívali naši hymnu. A pak  jsme do našich řad přijali  mladé členy - Terezu Pátíkovou a Jana Horáka. Zprávu o naší pestré a bohaté činnosti za rok 2023 přednesenou  předsedkyní Lidkou Burešovou doprovázel vynikající prezentací, doplněnou vtipným glosami, tradičně Tonda Hubáček. Na oblastní konferenci nás bude zastupovat Lidka Burešová. Následovala Hanka Maková se zprávou o hospodaření a Jana Doláková se zprávou kontrolní komise. Obě zprávy byly přijaty bez připomínek. Stejně tak bylo všemi hlasy schváleno usneseni z naší výroční členské schůze. Pak se ujala slova Jana Pospíšilová, aby vyhlásila jména našich oceněných členů:

  Základní odznak turista:

  I. stupeň -  bronz: Viktorie Menšíková, Dagmar Klabalová, Zdenka Kubešová, Vlasta Kuncová, David Vinklárek, Věra       Žáková

  2. stupeň -  stříbro: Antonín Hubáček, Simona Menšíková, Jaroslav Rýdl

  3. stupeň -  zlato: Jiřina Horáčková, Marie Chocholatá, Petr Kovář, František Mitek

  4. stupeň - diamant: Ludmila Burešová

  5. stupeň - platina: Věra Vartová

  Dále pak bylo 30ti našim členům a členkám udělen "odznak 135 let KČT".

  Hezkou tradicí je přání našim jubilantům a předání drobných dárků. Anička Tesaříková každému z nich: Lidce Burešové, Marii Muchové, Bohumile Hanákové, Anežce Stavinohové, Ivě Remešové, Jaroslavu Kočířovi, Antonínu Hubáčkovi, Edmundovi Molínkovi, Janu Babyštovi, Josefu Remešovi, Jiřímu Stavinohovi, Jiřímu Hrabalovi, a Oldřichu Koplíkovi složila a přednesla vtipné veršování. Sama též patřila mezi oslavence.

  Seznámení se a projednání plánu akcí na rok 2024  bylo opět doprovázeno prezentací Petra Kováře. Byly dohodnuty destinace našich čtyřdenních zájezdů na Jeseníky - Zlaté Hory a Slovenské středohoří. Na úvod diskuze vystoupila paní Kuciánová s dobrou zprávou, že zastupitelstvo obce podpoří naši činnost částkou 15 000Kč, jako výraz uznání práce našich členů ve prospěch obce. Paní Tkadlecová ve svém vystoupení ocenila aktivitu a družnou, příjemnou atmosféru v kolektivu naší členské základny. No to už nastal čas povykládat si, zavzpomínat na hezké, společné prožitky při túrách, zazpívat si nějakou tu lidovou nebo šlitrovku. Však jídla a pití bylo pořád dost. Poděkování patří i personálu kulturního domu za péči o nás a zapůjčení autovizuální techniky. A  s dobrými pocity jsme se pomalu vraceli do svých domovů, těšíce se na další společné výlety a akce.

• Hornomoravský úval - Přerovsko 3. února

  

  Trasa: Horní Moštěnice žst., Horní Moštěnice, Švédské šance, po žluté Beňov, po silnici Horní Moštěnice.       10 km

         Nezvykle mnoho se nás ráno sešlo na nádraží v Kroměříži. A když se k nám v Horních Moštěnicích přidali Hrabalovi a jejich známí, bylo nás dvacet dva. Jarní počasí a trochu větru nás provázelo po celou dobu našeho prvního po schůzového výšlapu. Hezky jsme se prošli Horními Moštěnicemi a polní cestou vystoupali na Švédské šance k památníku obětí zločinného masakru 18. června 1945. Petr Kovář nás seznámil s historickými událostmi, které se na tomto návrší udály od třicetileté války až po současnost. Minutou ticha jsme uctili památku 265 nevinných dětí, žen a mužů, bestiálně na tomto místě zavražděných. Betonovou pozorovatelnu z roku 1927 jsme si sice nemohli  prohlédnou uvnitř, ale posezení vybudované u ní bylo využito pro naše posilnění. Trochu zablácena polní cesta nás dovedla na okraj Beňova k místu, kde dříve stával mlýn na Moštěnce. Na návsi už nás čekala milá, usměvavá Yveta Hrbasová, která se stala naší průvodkyní touto obcí. První zastávkou bylo místní muzeum zaměřené v přední části na historii obce se spoustou zajímavých exponátů a hlavně životu a dílu zdejšího slavného rodáka, olomouckého arcibiskupa ThDr. Antonína Cyrila  Stojana. Mimo jiné jsme si mohli prohlédnout jeho vysvědčení z kroměřížského gymnázia nebo originální slavnostní arcibiskupský oděv. Dozvěděli jsme se také spoustu zajímavostí ze současného života obce, i o akcích, které jsou zde pravidelně konány. Na místě, kde stál rodný domek arcibiskupa Stojana, stojí dnes krásný pomník. A už byl jenom krok k usedlosti manželů Petříkových, majitelů vítěze Velké pardubické v roce 2023 Sacamira. A protože se tento šampion právě vracel ze své každodenní projížďky, nemohli jsme vynechat možnost se s ním přivítat a vyfotografovat. Rozloučili jsme se s milými hostiteli i s paní Yvetkou a po silnici se vydali do Horních Moštěnic. Posezením v Hospodě U kaple jsme náš program vyčerpali a nezbylo než sednout na vlak a jet spokojeně domů.

• Dolnomoravský úval 24. února

  

  Trasa: vlakem Bzenec Přívoz, U tří májů, modrá Bzínek, Bzenec, Starý hrad, Zadní hora, Moravský Písek, vlakem Kroměříž, Zborovice.                                                                                                                                       14 km

              Meteorologové sice předpovídali spíše deštivo, ale opak byl pravdou, Správné turistické počasí se sluníčkem a bez větru nás provázelo po celou dobu našeho výletu. Vlaky opět fungovaly a ani jsme se nenadáli,  byla tu železniční stanice Bzenec Přívoz. Písková cesta vedla po rovině, takže žádná velká námaha a zatím ani bláto. U střelnice jsme se potkali s Aničkou a Edou, kteří to vzali ze Bzence. Tak nás bylo celkem čtrnáct. V přístřešku u rozcestí Bzínek bylo krátké občerstvení a také možnost popřát Věrce a Sylvě k jejich narozeninám. A byla to veselá gratulace. To už nás přivítalo  hezké město Bzenec. Na náměstí foto a pak vzhůru na zámek. Ten se ale opravuje, takže nebyla možnost si ho prohlédnout. Snad někdy příště. A opět vzhůru ke kapli sv. Floriána a Starý hrad. Někdo to vzal pohodlně po modré a někdo se plahočil po schodech. Nahoře to stálo ale zato. Krásné vyhlídky na větší část Bílých Karpat, v dáli vrchol Pálavy, známý Buchlov se sv. Barborkou. Zkrátka bylo se na co dívat. Další cesta už nebyla písčitá, ale spíše blátivá a borovicový les vystřídaly vinice.. Ale zato bylo krásně vidět na Hostýnské vrchy i s Hostýnem, Na betonové cestě za rozcestím Zadní pole jsme si otřepali bláto z bot, abychom si je zase řádně zašpinili při nelegálním přecházení staveniště dálnice těsně před Moravským Pískem. Nás přece nějaký zákaz nemůže zastavit. Navíc tam nikdo nepracoval. U nádraží jsme zjistili, že v dohlednu není žádná hospoda, tak jsme nasedli do právě přijíždějícího rychlíku a vydali se cestou k domovu. Tentokrát to na dráze tak dobře nefungovalo. Do Kroměříže jsme přijeli trochu se zpožděním. A tak se stalo, že vlak do Zborovic odjížděl ve chvíli, kdy my jsme přijížděli. Další jel až za hodinu a půl. To nás ale nevyvedlo z míry. Na Staré střelnici jsme řádně pojedli a popili, nabrali sil a v pohodě počkali na vlak. Na zastávku to je jenom dvě minuty. A další velmi vydařený společný výlet byl za námi.

   

• Beskydy 9. března

  

  Trasa: vlakem do Krhové, po žluté Krhová, Jehličná dub, Jehličná, modrá, přístřešek Pod Černým kopečkem, Zašová Stračka, Pohádkový orloj, Zašová žst., vlakem Kroměříž, Zborovice..                                                  12 km

                    Na putování po  Valašských horách se nás sešlo třináct. Už v Krhové se bylo na co dívat. Krásně upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje, udržovaný památník obětem válek s bystou T.G. Masaryka. Na konci Krhové mají torzo dubu letního, jehož stáří odhadují na více jak 700 let. Následovalo prudší stoupání lesní pěšinkou k rozcestí Jehličná. U výklenkové kaple jsme chvíli odpočívali a občerstvovali se živou vodou z blízké studánky Jaroška, kam si místní pasekáři pro ni chodí. A jak už je to na horách dáno: jednou do kopce a pak zase dolů, až jsme došli do Zašové. Přístřešek Pod Černým kopečkem přišel docela vhod a ti odvážní vystoupali na rampu sousední motokrosové dráhy. I v Zašové lze najít řadu zajímavých krás. Naše první kroky vedly k poutnímu místu Stračka připomínající milosrdenství Panny Marie. Pohádkový orloj jsme si jen prohlédli, ale vzhledem k odjezdu vlaku jsme ho neviděli v pohybu. Snad někdy příště. V kulturním středisku jsme se seznámili s historií řádu trinitářů, jehož bývalý klášter se v obci nachází. A to už byl čas vydat se na  zastávku a vyčkat příjezdu vlaku od Rožnova. Po celou dobu nás provázelo velmi příjemné už jarní počasí s trochou větříku.

• Vizovické vrchy 30. března

  

  Trasa: vlakem do Otrokovic, náhradní autobusovou dopravou do Vizovic náměstí, po červené Janův hrad, rozcestí, cyklo. 5056 Želechov, po zelené NS Vizovické prameny, Vizovice žst.                                                                      11 km

           První jarní vycházka a hezké počasí přilákala 21 našich turistů ke společnému výletu. Cesta proběhla v pohodě a průvodčí v autobusu nás vysadil na náměstí. Po nezbytném společném fotografování jsme hned vyrazili. Nejprve stoupaní po asfaltce. Ta skončila u kříže, a protože tam byl krásný rozhled na Vizovice a okolí a navíc lavička přímo vyzývala k  posezení, tak jsme ani chvíli nezaváhali. Odtud už byl jenom kousek na Janův hrad, který se snaží skupina nadšenců renovovat. Tady byla delší přestávka i s přineseným občerstvením a rozdáváním velikonočních perníků a čokoládových vajíček. Ohlášený saharský písek na nás nedosáhl, ale poměrně značný opar nad zlínskou kotlinou svědčil o jeho přítomností. Osvěženi a  odpočinuti jsme pokračovali po vyznačené trase až k rozcestí a  odkud po cyklostezce tentokrát klesáním jsme došli na okraj Vizovic. U kozí farmy nešlo odolat místní výborné zmrzlině. Ve Vizovicích nastal opět problém s hospodou. Ne že by nebyla, ale všechny byly poměrně plné, takže jsme se museli rozdělit na skupiny a do odjezdu autobusu si zvolit svůj program. Procházka po okolí krásného  zámku byla rovněž velmi příjemná. Na jeho prohlídku bohužel nezbyl čas. Nakonec jsme se všichni sešli na vlakovém nádraží a spokojeně se vydali na cestu domů.

• Litovelské Pomoraví 13. dubna

  

  Trasa: vlakem do žst. Střeň, odtud po zelené Střeň, Lhota nad Moravou, po červené NS Litovelské luhy Hynkov, U tří mostů, po zelené NS Na křídlech ptáků Lovecká chata, Sedliska, Horka nad Moravou, vlakem do Kroměříže a Zborovic.                                                                                                                                                                                  13 km 

        Sluneční počasí přilákalo dvacet čtyři turistů na krásný výlet Litovelským Pomoravím. Jediným zádrhel nastal hned při vystoupení z vlaku ve Střeni kdy někteří z nás zůstali kvůli ne příliš spolehlivému bezpečnostnímu  zařízení mezi staženými závorami na kolejích. Vše ale dobře dopadlo. Sluníčko začalo hezky připalovat, takže na odbočce na červenou ve Lhotě nastalo odkládání bund a mikin. Cesta vedla převážně po cyklostezkách a jak to na Hané bývá, po rovině. Chvíli jsme pobyli při jezu u Hynkova a pak zasedli ve velmi příjemné hospodě Na starém mlýně. Naši zpěváčci mile překvapili hojné návštěvníky několika slováckými písničkami. Hezkou lesní cestou neustále se vinoucí kolem Moravy jsme přišli na rozcestí U tří mostů. Ať jsme počítali, jak počítali, napočítali jsme jen dva. Dál už nás čekalo opět příjemné posezení u Lovecké chaty ( ráj pro turisty a kolaře ). Odtud to už nebylo daleko do vesničky Horka nad Moravou, naší konečné. Podle počtu zastávek a posezení lze tento výlet hodnotit jako velmi pohodový, žádné polykání kilometrů. Někteří z nás využili ještě času k letmé prohlídce Domu přírody Litovelského Pomoraví, který se nachází v části Skrbeň této obce. Cesta zpět proběhla v pohodě, jenom průvodčí měl obavy, zda stihne takovému počtu cestujících prodat lístky než dojedeme do Olomouce.

• Vizovické vrchy - Ploština 27. dubna

  

  Trasa: autobusem přes Zlín do Vysokého Pole, po žluté do Drnovic, pak po zelené Ploština, Pod Svéradovem, Pozděchov, autobusem přes Vizovice a Zlín domů.                                                                               9 km

         Po nepříliš dobrém počasí v týdnu se příroda umoudřila a nás čekalo opět krásné, teplé a sluneční počasí. Hodinu čekání na autobus do Zlína jsme prožili v družné zábavě na vlakovém nádraží v Kroměříži. Tentokrát nás bylo sedmnáct. Jízda autobusy byla příjemná a než jsme se nadáli, už tady byla konečná ve Vysokém Poli. A hned začalo stoupání po takové pěšině mezi loukami do Drnovic. Odtud po polní či lesní cestě hezky zčerstva vystoupali k památnému místu Ploština. Nejprve jsme se zastavili u monumentálního Památníku Ploština, u kterého byla spousta věnců jako pozůstatek vzpomínkové akce, která proběhla minulý týden. Poměrně dlouhou dobu jsme věnovali prohlídce Expozice Tragédie Ploštiny. Velmi krásná, emotivně působící, umístěná pod zemí je důstojným připomenutím tragických událostí, které se zde udály 19. dubna 1945. Dokumenty ukazují, že Ploština nebyla jedinou valašskou lokalitou, kde fašisté řádili, zabíjeli a mučili bezbranné pasekáře. Jsou zde vzpomenuty například Vařákovy paseky Prlov, Juříčkům mlýn a další. V Expozici Nová Ploština je zdokumentována historie obnovy Ploštiny po válce a budování tohoto památníku. V poschodí této expozice jsou vystaveny  krásné sbírky nerostů a hornin nalezených v blízkých i vzdálenějších lomech. Nechybí ani otisky křídel pravěkých ptáků nalezené v Litenčicích. Na rozcestí Pod Svéradovem to bylo kousek a protože tam byl hezký přístřešek, tak se tam svačilo a odpočívalo. Byli jsme se podívat i k blízké  studánce Mládí u pramene řeky Vláry. Do Pozděchova to bylo hezky s kopce. Na návsi plno  atrakcí a stánků, protože tam slavili pouť. Na autobus jsme si asi půl hodiny počkali v místní restauraci. Věrce a Marušce se zdálo, že ušly málo kilometrů tak to vzaly přes Klášťov do Bratřejova, kde se k nám připojily. Spojení domů opět fungovalo bezvadně, takže pohoda až do konce.

• Jeseníky - Zlaté hory 8. - 11. května

  

  V tomto termínu jsme se vypravili na čtyřdenní zájezd do Jeseníků - Zlaté hory. Ubytování s polopenzí jsme měli zajištěno v hotelu Franz v Rejvízu. Po příjezdu na Rejvíz jsme se vydali k Velkému mechovému jezírku za krásného slunečného počasí. Během dalších dnů jsme absolvovali vždy některou trasu z propozic zájezdu, každý dle svého výběru a možností. Při těchto trasách jsme prošli spoustu krásných míst Jeseníků - cestou k rozhledně Zlatý chlum jsme se zastavili  u Bílých a Chlapeckých skal, od rozhledny jsme pokračovali na Křížový vrch kolem pramenů Řecký, Skalka, Mexický a další a došli až na hotel Franz. Někteří si zašli k Lurdské jeskyni, k poutnímu místu. Další den jsme se vydali do Zlatokopeckého skanzenu, prohlédli jsme si Zlatorudné mlýny, tavící pec, hornickou osadu, přírodní amfiteátr a dvě strážní věže. Odtud šli někteří do Zlatých Hor a někteří putovali ke kostelu Nanebevzetí  sv. Panny Marie Pomocné. Večer jsme se vždy podělili o své zážitky, zazpívali jsme si a pobavili se. Poslední den jsme navštívili Zlaté Hory, zašli jsme si ke kapli sv Rocha a k rozhledně Biskupská Kupa. Prohlédli jsme si město a odpoledne jsme se  vraceli domů. Během všech dní nás provázelo krásné slunečné počasí. Zájezdu se zúčastnilo 42 turistů, kteří s radostí dávali najevo svou spokojenost. Opět se nám vydařil krásný a příjemný zájezd. Budeme mít na co vzpomínat.

• Morkovsko na kole 25. května

  

  Stejně jako v loňském roce, tak i letos náš odbor vyslal zástupce na tuto regionální cykloturistickou akci. Na místě domluveného srazu se sešli dva cykloturisté (jeden z nich člen našeho odboru) a další tři se připojili na Dřínově, kde naše putování po obcích mikroregionu začalo. Počasí nám přálo, kilometry do cíle ubývaly a razítka navštívených obcí přibývala. Záhy však jeden člen naší skupinky dostal defekt. Společnými silami jsme vyměnili poškozenou duši a směle pokračovali dále. V každé z navštívených vesnic nás čekalo zajímavé občerstvení a tak, i když se počasí začalo kazit, věřili jsme, že zdárně a v časovém limitu dorazíme do cíle. Přece jen lákadlo výhry nového kola, které do tomboly věnoval mikroregion Morkovsko, bylo velké. V nejméně vhodnou situaci, kdy jsme jeli lesní a následně polní cestou, nás překvapila bouřka a další defekt člena naší skupinky. Mokré oblečení, nad kterým jsme lamentovali, se ukázalo jako nejmenší problém. Brzy bylo ještě hůře. Asi 500 metrů dlouhý úsek polní cesty se proměnil v dokonalou past. Na kole nešlo jet a brzy nešlo ani tlačit, neboť kola obalená blátem se již přestala točit. Nést kolo, které více než dopravní prostředek připomínalo kouli bláta, po rozmoklé polní cestě moc nešlo a hrozil pád při každém kroku. Navíc nás začal tlačit čas. Nakonec jsme překonali i tento úsek a pomocí vlastních rukou i utržených klacků jsme odstranili z kol alespoň tolik bláta, že jsme mohli opět nasednout a směle pokračovat za vytyčeným cílem. Do obce Uhřice, kde byl letos cíl, jsme dorazili asi dvě minuty před vypršením limitu. Hrdí sami na sebe, že i přes veškeré trable jsme dokázali dorazit včas do cíle, jsme čekali tombolu a žertovali, že letos určitě to kolo někdo z nás přece musí vyhrát. Nestalo se tak. Přesto dva z nás odcházeli s pěknými věcnými cenami a hlavně s dobrou náladou. Tu nám nezkazila ani další bouřka, která nás zastihla při cestě domů a opět promočila naše ne ještě zcela suché oblečení. Letos bylo těch více než 80 km opravdu dobrou prověrkou našich schopností, ale hlavně vůle. Příští rok to kolo určitě vyhrajeme !...